Онлайн-школа иностранных языков «Европейское Образование»

Сказка для детей и взрослых «Новое платье короля» (Císařovy nové šaty) на чешском языке – читать онлайн, автор – Ганс Кристиан Андерсен. Сказка «Новое платье короля» была опубликована Андерсеном в 1837-м году, однако впервые этот сюжет появился на 500 лет раньше, ещё в Средневековой Испании у самого известного испанского автора той эпохи Хуана Мануэля. Интересно также то, что Хуан Мануэль был одним из самых ранних авторов, писавших свои книги на испанском, а не на латыни (подробнее об истории испанской литературы можете узнать в разделе «Книги на испанском языке»). Однако вернёмся к сказкам Андерсена… Сказка «Новое платье короля», как и многие другие сказки датского писателя Ганса Кристиана Андерсена, стала очень популярной и была переведена на самые распространённые языки мира, а также на многие другие, менее распространённые языки (в том числе и на чешский).

Остальные сказки, которые написал Ганс Кристиан Андерсен, а также другие известные во всём мире сказочники (братья Гримм, Шарль Перро и т.д.) можно читать онлайн в разделе «Сказки на чешском языке» (сказки на других иностранных языках есть в разделе «Сказки онлайн»).

Литературу других жанров можно читать онлайн в разделе «Книги на чешском языке».

Для тех, кто самостоятельно изучает чешский язык по фильмам, создан раздел «Фильмы на чешском языке».

Для тех, кто хочет учить чешский язык не только самостоятельно, но и с опытным преподавателем, есть информация на странице «Чешский по скайпу».

Для абитуриентов будет интересным раздел «Университеты Чехии».

Теперь переходим к чтению небольшой сказки для детей «Новое платье короля» (Císařovy nové šaty) на чешском языке.

Císařovy nové šaty

Před mnoha lety žil jeden císař, který měl tak náramně rád krásné nové šaty, že vydával všechny svoje peníze na to, aby byl pěkně nastrojen. Nestaral se o svoje vojáky, nestaral se ani o divadlo nebo o lov, staral se jen a jen o to, aby se ukazoval v nových šatech. Měl roucho pro každou denní hodinu, a tak jako se říká o králi, že je v radě, tak se tady vždycky říkalo:

„Císař je v oblékárně.“

Ve velikém městě, kde císař sídlil, bylo velmi veselo, každý den tam přicházelo mnoho cizinců. Jednoho dne tam přišli dva podvodníci.

Vydávali se za tkalce a tvrdili, že dovedou utkat tu nejskvělejší látku, jakou si lze představit. Nejenom že prý jsou barvy a vzorek neobyčejně krásné, ale šaty, které se z té látky ušijí, mají prý tu podivuhodnou vlastnost, že jsou neviditelné každému, kdo se neosvědčí ve svém úřadě nebo je hloupý, až Bůh brání.

„To by byly přece skvělé šaty,“ myslil si císař. „Kdybych je nosil, mohl bych přijít na to, kdo se v mé říši nehodí pro úřad, který zastává; mohl bych rozeznat chytré od hloupých! Ano, tu látku mi musí hned utkat!“ — a vysázel těm dvěma podvodníkům na ruku mnoho peněz, aby začali se svou prací.

Podvodníci postavili také dva tkalcovské stavy, dělali, jako že pracují, ale na stavu neměli zhola nic. Bez dlouhého rozmýšlení si vyžádali to nejjemnější hedvábí a nejskvělejší zlato. To si strčili do vlastního váčku a pracovali na prázdných stavech dlouho do noci.

„Teď bych přece jenom rád věděl, jak daleko jsou s tou látkou!“ myslil si císař, ale bylo mu poněkud divně u srdce při pomyšlení, že ten, kdo je hloupý nebo kdo si vůbec nehledí svého úřadu, látku nemůže vidět. Byl sice přesvědčen, že sám o sebe nemusí mít žádné obavy, ale přesto chtěl napřed někoho poslat, aby se podíval, jak to s látkou vypadá. Všichni lidé v celém městě věděli, jakou podivuhodnou sílu látka má, a všichni byli chtiví vidět, jak špatný nebo hloupý je jejich soused.

„Pošlu ke tkalcům svého starého, poctivého ministra,“ myslil si císař, „ten může nejlépe posoudit, jak látka vypadá, neboť má rozum a nikdo nezastává svůj úřad lépe než on!“

A tak starý poctivý ministr zašel do sálu, kde ti dva podvodníci seděli a pracovali u prázdných stavů.

„Jémináčku,“ myslil si starý ministr a vykulil oči, „vždyť nic nevidím!“

Ale nahlas to neřekl.

Oba podvodníci ho poprosili, aby byl tak laskav a přistoupil blíž, a ptali se ho, jak se mu líbí krásný vzorek a nádherné barvy. Pak ukázali na prázdný stav a chudák starý ministr nepřestával kulit oči, ale nic neviděl, poněvadž tam nic nebylo. „Panebože!“ myslil si. „Že bych byl hloupý? To bych si nikdy nepomyslil, žádný člověk se to nesmí dovědět! Já že bych se nehodil pro svůj úřad? Ne, to nejde, abych řekl, že nevidím látku!“

„Nu, pročpak nic neříkáte?“ pravil jeden tkadlec.

„Ó, je to překrásná látka! Opravdu báječná!“ řekl starý ministr a díval se svými brýlemi. „Ten vzorek a ty barvy! — Ano, povím císaři, že se mi to neobyčejně líbí!“

„Nu, to nás těší!“ řekli oba tkalci a jmenovali barvy i vzácný vzorek jejich jmény. Starý ministr dobře poslouchal, aby to mohl císaři povědět, až se vrátí. A také to udělal.

A tu podvodníci žádali ještě víc peněz, víc hedvábí a zlata, že prý je potřebují na tkaní. Všechno strčili do vlastních kapes, na stav se nedostalo jediné vlákénko; tkali dál jako dřív na prázdném stavu.

Císař k nim poslal zakrátko zase jiného zdatného hodnostáře, aby se podíval, jak pokračuje tkaní a zda bude látka brzy hotova. Vedlo se mu stejně jako ministrovi, díval se a díval, ale poněvadž tam nebylo nic než prázdné stavy, nic neviděl.

„Tak co, není to krásný kus látky?“ ptali se oba podvodníci a ukazovali a vysvětlovali nádherný vzor, který tam vůbec nebyl.

„Hloupý přece nejsem!“ myslil si hodnostář, „že bych se tedy nehodil ke svému dobrému úřadu ? To by bylo opravdu divné! Ale nesmím to na sobě dát znát!“ A tak chválil látku, kterou neviděl, a ujišťoval je svým potěšením z krásných barev a nádherného vzoru. „Ano, je opravdu báječná!“ řekl císaři.

Všichni lidé v městě mluvili o nádherné látce.

Tu ji chtěl vidět sám císař, dokud ještě bude na stavu. Odebral se s celým zástupem vybraných mužů, mezi kterými byli i ti dva staří zkušení hodnostáři, k oběma prohnaným podvodníkům, kteří tkali ze všech sil, ale bez jediné nitky na stavu.

„Není ta látka báječná?“ ptali se oba zkušení hodnostáři.

„Vaše Veličenstvo, račte se podívat, jaký vzorek, jaké barvy!“ a ukazovali na prázdný stav, neboť se domnívali, že ostatní tu látku určitě vidí.

„Co to je?“ myslil si císař, „nic nevidím! To je přece hrozné, cožpak jsem hloupý? Nehodím se snad k tomu, abych byl císařem? To by bylo to nejstrašnější, co by mě mohlo potkat! Ó, látka je opravdu krásná!“ řekl však nahlas, „vyslovuji s ní svou nejvyšší spokojenost!“ a spokojeně pokyvoval a pozoroval prázdný stav; nechtěl říci, že nic nevidí. Celý jeho průvod se díval a díval, ale neměl z, toho víc než všichni ostatní. Přesto však říkali jako císař:

„Ó, je opravdu krásná!“ a radili mu, aby si šaty z té nové nádherné látky vzal prvně na nejbližší veliký průvod.

„Je báječná, překrásná, skvělá!“ šlo od úst k ústům, a všichni s ní byli náramně spokojeni. Císař dal oběma podvodníkům do knoflíkové dírky rytířský kříž a nádavkem titul dvorních tkalců.

Celou noc před oním dopolednem, kdy se mělo konat procesí, seděli podvodníci u svých stavů a měli zapáleno víc než šestnáct světel. Lidé se mohli přesvědčit, jak mají napilno, aby dohotovili císařovy nové šaty.

Tvářili se, jako by odebírali látku se stavu, stříhali ve vzduchu velikými nůžkami, šili jehlou bez nitě a nakonec řekli:

„Hle, už jsou šaty hotovy!“

Císař k nim sám přišel se svými urozenými kavalíry a oba podvodníci zdvihli jednu ruku do vzduchu, jako by v ní něco drželi, a pravili:

„Hle, tady jsou kalhoty! Tady je suknice! Tady je plášť!“ a tak pořád dále. „Jsou lehké jako pavučina! Člověk by si málem myslil, že nemá na těle dočista nic, ale to je právě velká přednost těch šatů!“

„Opravdu!“ přisvědčovali všichni kavalíři, ale nic neviděli, poněvadž tam nic nebylo.

„Vaše císařské Veličenstvo, račte si nyní nejmilostivěji svléci svoje šaty!“ pravili podvodníci, „oblečeme vám nové, tam prosím, před to velké zrcadlo!“

Král odložil všechno svoje šatstvo a podvodníci se tvářili, jako by mu oblékali jednotlivé kusy nových šatů, které mu ušili, a vzali ho kolem pasu, jako by mu něco připevňovali. To měla být vlečka, a císař se před zrcadlem otáčel a obracel.

„Ó, jak vám sluší! Jak skvěle padnou!“ vychvalovali všichni císařovy nové šaty.

„Jaký vzorek! Jaké barvy! Je to skvostné roucho!“

„Venku stojí dvořané s nebesy, která ponesou nad vaším veličenstvem v průvodu!“ hlásil vrchní ceremoniář.

„Dobrá, jsem přece připraven!“ pravil císař. „Padnou mi dobře, co?“

A pak se ještě jednou otočil před zrcadlem, neboť chtěl vzbudit dojem, jako by si opravdu prohlížel nádherné roucho. Komoří, kteří měli nést vlečku, hmatali rukama po podlaze, jako by ji zdvíhali. Šli a drželi se vzduchu, nesměli na sobě dát znát, že nic nevidí.

A tak císař kráčel v průvodu pod nádhernými nebesy a všichni lidé na ulici i v oknech říkali:

„Bože, jak báječné jsou císařovy nové šaty! Jakou nádhernou vlečku má na svém rouchu! Jak znamenitě mu to padne!“

Nikdo nechtěl na sobě dát znát, že nic nevidí, neboť pak by se přece nehodil pro svůj úřad nebo by byl náramně hloupý. Žádné z císařových šatů neměly takový úspěch.

„Ale vždyť král nemá nic na sobě!“ zvolalo jedno malé dítě. „Panebože, slyšte hlas neviňátka!“ řekl otec, a jeden šeptal druhému, co to dítě povídalo.

„Nemá nic na sobě, tuhle jedno malé dítě říká, že nemá nic na sobě!“

„Vždyť nemá nic na sobě!“ volal nakonec všechen lid. A císaři běhala husí kůže po celém těle, neboť si byl vědom toho, že mají pravdu, ale myslil si:

„Teď musím vydržet do konce průvodu.“ A tak si vykračoval ještě pyšněji a komoří šli za ním a nesli vlečku, která tam vůbec nebyla.

Весь список переведённых на чешский язык сказок, которые написал Ганс Кристиан Андерсен и другие известные во всём мире сказочники, вы найдёте в разделе «Сказки на чешском языке». Если вас также интересуют сказки на других иностранных языках, их можно читать в разделе «Сказки онлайн».